Šťastné Vánoce aneb seance s ayahuaskou
Nedlouho po té, co jsem na začátku října přijela do pralesa a trochu jsem se rozkoukala, jsem se seznámila s pojmem ayahuaska. Tradiční medicína šamanů z pralesa, která má také psychotropní účinky. Ayahuaska samotná je liána, kterou potkáte pouze v amazonském pralese, nejčastěji podél řeky Ucayali. Tato liána potřebuje ke svým ,,kouzelným,, účinkům další aktivátory, čímž jsou jiné rostliny a byliny pralesa, které se společně vaří. V dnešní době lektvar nevaří pouze šamani, kterých v pralese ubývá, ale také léčitelé a bylinkáři, ayahuaska a ostatní ingredience se dají koupit od indiánů na tržišti. Šamani i léčitelé pořádají seance s pitím ayahuasky, říká se, že ayahuaska nejprve léčí tělo a až po té pomáhá duši. Její účinky půl hodiny po napití jsou popisované nejprve potřeba zvracení či průjmů, fáze kdy se tělo léčí a odchází vše špatné, po té přichází halucinace, odpovědi na naše otázky, vize spousty barev, výjevů z přírody a nezapomenutelný zážitek. Čím dál tím více turistů cestuje do pralesa za poznáním ayahuasky, a tak se tyto tradiční seance stávají více a více komerční záležitostí. Ale spousta místních lidí pije ayahuasku pravidelně, a tak není problém se k nekomerčním zdrojům.
Mé první dojmy byly respekt a strach, později zvědavost a dlouhé přemýšlení, sbírání informací na internetu i od místních lidí. Na začátku prosince jsem se rozhodla, že se pokusím získat kontakt na nějakou důvěryhodnou osobu, která seance pořádá, ale jedině pokud ve společnosti místních lidí, v žádném případě s turisty. Díky Elimu - pracovníkovi z pralesa, jsem dostala kontakt na jednoho z nejlepších léčitelů v okolí, který mu vyléčil nemoc páteře a pomohl hodně i jeho dětem. S léčitelem jsme se osobně potkali a já se dozvěděla, ž léčí lidi z celé země, ale že na seanci ještě žádného cizince neměl, že mu bude ctí. Moji kamarádi Cinthya i Eli byli ayahuaskou také doposud neposkvrnění a chtěli to také zkusit. Datum jsme stanovili na 21. 12. 2012 – ono slavné datum konce světa! Dostali jsme instrukce, že tak týden před pitím ayahuasky musíme dodržovat dietu, nejen stravovací, ale i správnou životosprávu. Proto, aby tělo dokázalo s bylinami lépe pracovat a měly správný efekt. Já tuto příležitost brala se vší vážností, a tak jsem skutečně předem nejedla žádné tuky, koření, kafe, maso, nepila alkohol, více spala, nesportovala, odpočívala a žádný sex.
Seance začala po osmé hodině večerní, kdy jsme se sešli ještě s dalšími třemi lidmi v domě léčitelé, abychom se lépe poznali a popovídali si o průběhu večera. S pitím se začne ve chvíli, kdy se celé město utiší, většina lidí se odebere do peří a my tak máme klid k našemu spirituálnímu dýchánku.
Každý si vybere své pohodlné sezení v místnosti, která je uzpůsobená k odpočinku a samotnému průběhu seance. Já na gauči, Eli v houpacím křesle, Cinthya na dřevěné lavici, ostatní tam, kde jim je příjemně. Léčitel se modlí za nás všechny a slibuje Bohu, že jdeme tuto posvátnou bylinu pít jen v dobré víře. Připravuje pro každého z nás jednoho panáka tmavě fialového lektvaru – ano tak je to silné, že stačí pouze trocha. Ptá se postupně na naše jména a zaříkává každého porci ayahuasky a očišťuje ji kouřem z mapáča (cigareta ručně balená z černého tabáku). Dříve než svou dávku vypiji musím ustavičně myslet na to co chci ve svém snění a blouznění vidět, na co najít odpověď a nebo s čím chci pomoci. Celý tento proces je velice silných zážitkem a působí velmi intenzivně. Léčitel ještě očišťuje mapáčem tělo každého z nás, musíme nastavit ruce, dekolt a nohy a on kouřem vše očišťuje před negativními vlivy. Po té co všichni vypijí svého frťana a jsou plní očekávání, léčitel zhasíná světlo, sedíme při dvou svíčkách, za chvíli zhasíná i jednu z nich a nakonec, kdy už pociťuji první účinky, upadáme do naprosté tmy… Každý má v té tmě prostor pro upuštění uzdy své bujné fantazii a představivosti, sedíme v tichosti. Po dvaceti minutách začínám cítit, jak mi mravenečkové vstupují do rukou, nohou a celé tělo mi těžkne, nemohu ve svém vědomí pohnout žádnou částí těla – ve skutečnosti ovšem zcela bez problémů. Začínám mít vize černých a bílých nepříjemných linií, které mají natolik ostré hrany a utvářejí tak divoké obrazce, že je mi to nepříjemné a mám z toho strach, ayahuaska pracuje v mém žaludku a zahřívá postupně celé tělo. Šaman nás upozornil na to, že my jsme řidiči celého tohoto procesu a že my si můžeme řídit celý průběh seance, nemáme se oddávat vizím, ale řídit si je směrem, kterým chceme. Moji kolegové chodí za pomoci jednoho kamaráda, který je tu s námi aby na nás dohlížel, zvracet na dvorek, tělo se fyzicky oslabené, nejde jít rovně a nohy se podlamují, ovšem mysl vše vnímá. Snažím se zbavit černobílých strašidelných vizí, ale na druhou stranu chci vyřešit můj strach z hadů, který mi pobyt v pralese vehnal do žil. Každou noc jsem měla noční můry o hadech. Pociťuji první náznaky nevolnosti, brzy už sedím na dvorečku, třesu se jako osika a kromě trochy vody a neuvěřitelné vize černého hada odcházející z mého krku pryč, když jsem tu trochu zvracela, ze mě nevychází nic dalšího, ovšem žaludek mermomocí chce něco zvracet. Léčitel mi podává misku s vodou, mám se napít dva doušky pro zředění ayahuasky. Voda mi nesmírně pomáhá. Na své místo se dostávám za pomoci kamaráda, nohy si dělají, co chtějí.
Usedám a v tom samém momentě se pro mě otevírá nový svět plný barev, zvířátek, rozkvétajících květů, rostoucích stromů. Nemám další věci na duši, které bych v tuto chvíli chtěla řešit a tak myslím na svou rodinu, která mi tu chybí, např. maminku vidím v podobě ptáka, sestřičky jsou opice skákající po stromech a vidím, že se všichni mají dobře. Barvy jsou tak pestré a jasné, že kdybych toto všechno dokázala přenést na papír, vznikla by směsice těch nejkrásnějších barevných kombinací – a já to jednoho dne na ten papír dostanu! Usmívám se, sedím schoulená do klubíčka, jako bych měla strach, že mi tyto pocity štěstí a veškeré té krásy někdo vezme. Vize jsou silné, hravé, v tomto momentě neskutečně reálné, sním si svůj sen, který si sama řídím, jen je v barvách přírody a v duchu kouzelných bylin. Celý tento stav prožívá každý jinak intenzivně i jinak dlouho, já se ze snění probírám poslední, téměř po třech hodinách.
Je půl druhé ráno, naše těla jsou natolik vyčerpaná, že potřebujeme několik hodin odpočinku, abychom byli schopni vůbec odejít. Vyměňujeme si nadšeně své nové zážitky a zkušenosti, jako bychom si všichni rozuměli, co chceme říct, ale přesně to slovy vyjádřit nedokážeme, každý si prožil svůj příběh, prošel si velmi silným psychologických sebepoznáním. V šest ráno, kdy se i město začíná probouzet, se pomaličku zvedáme, loučíme se s léčitelem, který nás upozorňuje na to, abychom dnes nepili žádné studené bublinkaté nápoje, nechodili už spát, ale abychom si dali hodně dlouhou sprchu, kterou smyjeme vše špatné, co odešlo z našeho těla. Já mám stále pocit, že jdu z té nejhorší noční kalby, žaludek na vodě, rovně mi prostě jít nejde a cesta přes univerzitní areál mi netrvá jako obyčejně 15 minut, ale téměř půl hodiny. Musím vypadat šíleně, uklízečka se mě ptá, jestli jsem v pořádku. Ale já jsem jen nesmírně šťastná, obohacená o novou životní zkušenost, s naprosto vyčištěnou hlavou, s vyléčeným tělem a stále ještě všemi těmi barvičkami před očima si připadám, že se vznáším. Dnešní den nejsem schopná nic pořádného dělat, nacházím se v rozpoložení mysli, který jsem nikdy nepoznala, je tam prázdno, žádné problémy, negativní pocity, starosti – jednoduše řešeno, je mi lehce, cítím se naprosto vygumovaná a je mi fajn!