Nepřipravená Panama nebo nepřipravená cestovatelka? :)

02.08.2011 06:37

    Říkala jsem si, že tentokrát se mi nebudou dít divné věci, a že jistě půjde vše podle plánu, který jsem si tentokrát lepe připravila... :) No první noci ve středu v panamském hostelu, kdy jsem šla spát po půlnoci plná očekávání a příprav na další den, kdy jsem měla zamířeno do kmene Kuna Yala na severu Panamy, mi tak trochu vyprchal muj večný optimismus.... Na pokoji jsem spala s dvěmi slečnami a jedním chlapcem a nas pokoj byl primo nad barem, takže když už ve tři ráno přestal být rámus z baru, tak ve čryři přišel chlapec z víru nočního života a v pět přišli dvě úplně na mol slečny.. Chvíli dělaly hluk, zaply větrák atd.... Poté jedna padla a spala a druhá si vlezla do postele k tomu chlapci...:) Já samozřejmě ze své palandy neviděla, ale když mi v sedm zazvonil budík a já chtěla odejít z pokoje tak ty dva jsem přerušila v nejlepším... :)  Alespon takový hezký začátek dne, sice už není jaro, ale doba rozmnožování je vítána u lidské populace každodenně :)

    V osm hodin, ve vědomí, že vyrážím brzy, jsem se dala na cestu... Jela jsem na autobusové nádraží, odtud různými spoji na sever Panamy a dále jsem pokračovala do míst, kde už všechny silnice měli svůj konec, starým vyřazeným americkým školním autobusem. Přijela jsem do vesnice odkud bych se měla dostat tříhodinovou plavbou na lodi do kmene Kunů... Bylo mi řečeno, že lod odjela ráno v šest, ale že mě tam rádi odvezou za 170 dolaru!! :) Na otázku, kdy jede další lod, se mi dostalo odpovědi, že zase až zítra... Nabídli se vojáci, že se zeptají jestli mě můžou vzít s nimi, ale velitel to nepovolil, že prý je to nebezpečné, kdyby byl nějaký komflikt na vodě,což zcela chápu, ale vnitřně mi to byli líto při pohledu na 15 dobře vypadajících vojáků v uniformách (na které jsem čím dál tím více ujetá :) ). No nevadí, myslela jsem , že pojedu zpět do vesnice Portobelo, která je vzdálená hodinu, je větší a možná odtud se dostanu ještě dnes kam potřebuji, vždyt jsou teprve dvě hodiny patnáct minut .. Hahaha, to jsem se přepočítala, posledni autobus odjel z vesnice ve dvě hodiny, to znamená před čtvrt hodinou :)  Musím tedy chtě nechtě zůstat ve vesnici, kde jsem jediný turista, kde na mě koukají jako bych měla zelené vlasy a život jde tak pomalu, že se mi to až veřit nechce... Ubytuji se u jednoho chlípného starého pána, jehož druhé jméno je asi pan vykutálený, protože za plesnivý pokoj bez oken chce 25 USD, ale přemluvím ho na 20! Aspon že mám kde spát a mám místo, kde se můžu zamknout před tím vnějším prapodivným světem.. Přeci jen mi to nedá a jdu prozkoumat okolí :) Sedám si u karibského moře na pláži na kmen kokosové palmy a sleduji co se dá... vždycky jsem si říkala jak je karibik jiste krásný..no tak tady zrovna ne! Pozoruji děti běhající po pláži bosky a vzpomínám na včerejší zážitek z autobusu, kdy nastoupila paní s malým brečícím dítětem a rychle jsme uháněli do nemocnice, protože dítě mělo skrz nohu zapíclý rezavý hřebík! Asi jsem nikdy nikde nezažila takovou atmosféru naprostého nicnedělání, pohody a klidu... Lidé se pohupojí ve svých hamakách (houpacích sítích) a smějí se... Pijí mléko z kokosových ořechů a zřejmě je nic netíží..Místní populaci bych tipovala tak na sto obyvatel a pětinásobek dětí :) Místní lidé jsou Afro- kubánci a to znamená, že ženský jsou všechny dvojnásobný než já, velký prsa a zadly, notypický černošky :) Po vesnici chodí každý bos a je tu jedna paní, která snad vaří pro celou vesnici..zřejmě zbytek je línej nebo není důvod vařit, když už vaří jedna, ne? I já jím s místními rybu, rýži, čočku, salát a smažený babán... Večer celá upocená a utahaná zjištuji že v pokoji nefunguje voda, dědula mi ozmanuje, že za chvíli a po dalších dvouch hodnách se směje a ukazuje na lavor a deštovou vodu v sudu :) No co se dá dělat, jsem v rozvojové zemi a nebudu se chovat jako malé dítě a dupat nožičkama.. :) V noci mám sny které bych nepřála nikomu z vás:) zřejmě ta místní atmosfére...

     Ráno v šest jsem nastoupená a připravená k odjezdu...No ale nikam se dnes nejede, čeká se ještě na jeden náklad , který přijede až zítra, takže prý  musím čekat do zítřka! No to ani náhodou, co já bych tu dělala... :) Měním totálně plány, nakoukla jsem sem, obrázek jsem si udělala a prostě knem Kunů mi není přán... Když se mi v Panamě v hostelu smáli, že tam chci vyrazit sama a že se mi zdá cena 220 USD za třidenní výlet hodně, tak jsem nechápala, nyní chapu :)  Ale za zážitek jsem vděčná převelice a to ještě ani nevím, že cesta školním autobusem zpět bude ten největší zážitek...Vysmátí občané z různých maličkých vesniček se na sebe mačkají, přeskakují se, nastupují všemi možnými otvory autobusu a moje zkroucené nohy o sobě po dvou hodinách už nedávají ani znát! :)

    Opět v Panama City! :) Bože jak já to město začínám milovat, hihi, po první návštěvě jsem si říkala už nikdy víc,  no a ted jsem tu po třetí..Mířím na Isla Taboga, což je podle mého průvodce výletní ostrov na odpočinek pro místní občany, s krásnými plaženi a ještě lepší přírodou.. Uf stíhám lod, která jede jen 2x denně... Po hodině plavby a prvních dojmech z ostrova otvírám průvodce a zjištuji datum vydání...2005 české vydání, ale napsáno již v roce 2002!! Vše mi začíná dochazet... Deset let starý průvodce pro tak rychle rozvíjející se zemi jako je Panama, je prostě příliš dlouhá doba...ale jiný průvodce prostě neni :)

    Onen krásný ostrov je sice na první pohled kouzelný , ale na pohled druhý jsou tu hromady odpadku, vše je v dezolatním stavu a chcíp tu pes.... Nemohu sehnat levné ubytovaní, ktere jsem měla vyhlídlé podle svého mileho pruvodce, ale zato opet potkavam fajn pana, ktery ma hotylek, slevuje mi o dvacet dolaru, ale nakonec mi rika, ze pokud opravdu hledam neco jen na prespani, tak ze mam najit pana jmenem Baptista, ze me jiste ubytuje..Ano sedmsedatileteho usmevaveho pana jsem nasla a nabidl mi velmi levne ubytovani... Pokoj je tak roztomily, ze jsem se musela smat a vyfotit si ho... dve zdi, ktere ani nevedou az ke strese, mysi bobecky, vetrak ktery nefunguje a zrcadlo..  Na prespani idealni, az na to že jsem se ráno probudila a mela jsem snězenou snidani myškama...aspon vim, že jsem v noci nebyla sama :)

Ráno leje jako z konve a lod jede v 9,30 a pak az v 15 hodin, vzhledem k tomu, že jsem skoro celý ostrov prošla předešlý den, všude jsem našla akorát haldy odpadku a trubky vedouci z domecku primo do more, veděla jsem že o moc nepřijdu když pojedu již ranní lodi, stejne prší... Ale dva zážitky jsem si přeci jen z ostrova odvezla: mangovnik, pod kterým jsem si nasbírala spadaná manga a snědla je k večeři a super jedovatá vzácná zelenočerná žabička!

    V Panama city (po čtvrté!!!) leje a leje...mé plany navštívit muzeo a historickou část padají a jedu na autobusák, u kterého je nákupní centrum, tak velké až se mi z toho kroutí panenky, nikdy jsem nic tak obrovského a přelidněného neviděla... Koupím si aspon stylové tričko s žirafou , když už jsem v té Panamě, za dva dolary neber to!! :)  stale prší....

     Rozhodnu se jet domu a neděli strávit v El Valle, kde jsem ještě nestihla navštívit vše.. Ve frontě na lístek čekám hodinu a půl a jsem z toho už na prášky :) Ale nakonec přeci jen lístek kupuji a nasedám :) V El Valle mi dochází, že Mitsushi asi nebude ,,doma,, ale mám istrukce jak se dostat do domu bez klíčů...Přelézám třímetrový plot, třesou se mi kolínka... :) Obchzím budou a vykopávám dveře, poprve v životě se cítím jako správný lupič... Zjištuji že klíče, které normálně bývají v kancelar,i tam nejsou, a že i kuchyn je zamcena...jsem o hladu, ale hlavně že mám kde spát, i když prožívám noc plnou bludů a děsivých zvuků :)

    V neděli vyrážím do Serpentaria-což je místní stanice s hady, kde se dozvídám zajímavé informace a floridsky profesor plazu me zdrzi dve hodiny, ktere si neskutecne uzivam :) Pak jdu do mistni malicke zoo, do termálních lazní, kde se nasměju... Každý si patlá vulkanické bláto na obličej a čeká až zaschne, v další části si lidé máčejí jen nohy a pak je tu jeden bazém, který ma asi pět metrů v průměru, 38 stupnu teplou vodu a sto návštěvníku :) Toho se radši dobrovolně vzdávám, už ted mam nejakou vyrážku a nerada bych to ještě zhoršila! :) Ale za podívanou to vážně stalo.. No a nakonec mířím na La piedra pintada, což mají být nějaké x let staré hieroglify na kameni... opět vstupné a když vidím kámen vysoký asi pět metrů a na něm asi pět hieroglyfu, tak uz se popadám za břicho :) Ach jo tady ta mentalita je važně okouzlujicí... Neštěstí objevuji ještě tursitickou stezku a začínám šlapat do kopce, jedny vodopády na řece střídají druhé a ja jsem blahem bez sebe, v každých vodopádech si aspon vymáchám nohy, to bych nebyla ja, abych nevlezla do každé louže kterou najdu...A je tu večer...

Občas se prostě nedaří věci, tak jak si je naplánujeme, ale neznamená to, že bychom se kvůli tomu měli hroutit a vztekat se, naopka musime být flexibilní a přicházet s novými řešeními... I když jsem měla klacků pod nohama tento výlet více než dost, stejně jsem z něj vyždímala co nejvíce a užila si ho po svém!! :)

Výletům zdar....

 

Tvorba webových stránek zdarma Webnode