Na skok do USA 23.-27.9.2012
Z Panenských ostrovů jsem přiletěla do New Yorku (ano opět), přesedlala na vlak a namířila si to na sever na Rhode Island. Konečná zastávka Kingston, kde na mě čekal vysokoškolský profesor Tom ve věku mého dědy se svým černým Jaguárem.
Přijela jsem o půlnoci, tudíž mě tiše přivedl do jejich pohádkového domu, ukázal mi kde je lednice, můj pokoj a koupelna a šlo se na kutě. Ráno se poznávám i s jeho báječnou ženou Joyce, která mě po snídani veze v Porsche na univerzitu, abychom s Tomem začali se školením. Máme na to pouhé tři dny, bohužel to lépe nevyšlo, a tak se pouštíme do práce!
Jen pro upřesnění, jedná se o školení k mé diplomce, kterou budu dělat v peruánské Amazonii. Jde o odchyt drobných savců na určených územích v různých typech ekosystémů jako je primární prales, sekundární prales a v kakaovníkových agrolesnických systémech. Mým úkolem je tedy zjistit jejich biodiverzitu, odebrat DNA, označkovat je číslem, změřit, zvážit, určit pohlaví, primárně o jaký jde druh, čeleď či řád, protože někteří živočichové mohou být i neznámí ještě. No zní to všechno hezky a jednoduše, ale opak je pravdou! Pracovat s takovým odborníkem a světovým specialistou jako je Tom je pro mě pocta a já jen doufám, že jeho mnohaleté zkušenosti dobře využiji a nezklamu!
Dny běží jako voda, klademe venku pasti, abych se naučila pracovat s živočichy, děláme návnady, probíráme spoustu teorie, během toho ještě Tom učí, tak i já se účastním jeho velice záživné hodiny. Už jsem si prošla i celý areál univerzity, která je nádherná a super moderní. Fascinuje mě kombinace starých stylových budov v kombinaci s novými moderními. Panuje tu pohoda a studentská nálada stejně jako na té naší v Praze.
Tom a Joyce mě berou jako člena rodiny, dokonce mě vezmou jeden večer na menší výlet po okolí a já zjišťuji, jak je Rhode Island nádherné místo pro život (i když jsou Amíci praštění J). Začíná tu podzim, stromy se začínají zbarvovat do kouzelné palety barev a rána jsou chladná. No co to budu více rozebírat, zkrátka je tu krásně!
Poslední zkušenost, kterou si z University of Rhode Island odvážím, je vykopávání žirafích ostatků J Ano ano, žila byla jedna velice stará žirafa v místní ZOO a jednoho dne usnula a už se neprobudila. Tom se jí ujal, protože chtěl použít kostru pro místní muzeum. Z milé žirafy udělali ,,stejky,, a zahrabali ji 1,5 metrů pod zem na školním pozemku, aby byla zbavena svalů a masa. No a nyní po roce a půl nastal čas žirafu vyhrabat. Byli pozváni studenti, aby přiložili ruku k dílu, přijel bagr, aby odhrnul vrchní půdu a začalo se. Když se bagr dostal na úroveň žirafy, pokračovalo se v odkrývání lopatami a nedovedete si představit ten smrad, co se z pohřebiště se linul J. No jako první jsme se dostali k žebrům a zjistili jsme, že rok a půl bohužel nestačilo, že kosti jsou ještě pokryté poměrně velkou vrstvou masa. No tak se žirafka opět přikryla hlínou a spinká tam spokojeně dodnes…a ještě další rok asi bude J.
A poslední zážitek, jak jsme chytali u Thomase doma myš, stojí také za to, ale to zase až někdy příště!
Takže ve čtvrtek ráno jsem byla odvezena na vlakové nádraží se svou krosnou, batohem a 30kg pastí a vybavení, no a holka starej se. Naštěstí jsem všechno zvládla, mnohé vysvětlování, co to mám za zvláštní zavazadlo, co v něm je a na co to potřebuji jsem přežila a tak jsem se po krátkém čekáno v Miami ocitla v Limě.
Dodatek 1: V Miami na letišti, kde mě jako první překvapilo, že zde nikdo nemluví anglicky, ale španělsky, se u Gatu 42 začalo ozývat hlášení: Vážení cestující do Sao Paula, dnešní let je zcela plný a proto k Vám máme prosbu, zda-li by se našli tři dobrovolníci, kteří mají flexibilní plány, aby letěli tímto samým letem, ale až zítra. Bude Vám zaplacen hotel, odvoz, strava a poukaz na 800 dolarů s American Airlines. Wooow, stát se toto mě, tak jsem hned do toho šla, plány mám takové, že je můžu měnit ze dne na den a mít volnou letenku v takovéto ceně to je snad sen! Celou dobu, co jsem čekala na svůj let, jsem se modlila, aby se toto stalo i u našeho letu, ale bohužel…No přinejmenším je to srandovní zkušenost J
Dodatek 2: V úvodu píši zcela úmyslně o pohádkovém domě, o autech jako Jaguár a Porsche a o luxusu, ne z důvodu vychloubaní, ale právě proto, aby jste pochopili ten kulturní šok a to co se asi člověku odehrává v hlavě, když přiletí do Peru a vidí dvě takto rozdílně společnosti!